Litovel (německy Littau) je město v okrese Olomouc v Olomouckém kraji, 18 km severozápadně od Olomouce na řece Morava, jejíchž šest ramen dodává Litovli specifický ráz. Město se proto také nazývá Hanácké Benátky. [Číst více…]
Litovel
Bouzov
Rytířský hrad Bouzov stojí na kopci v lesnaté krajině u Litovle. Díky své majestátnosti je vidět z dalekého okolí. Svou novogotickou podobu nese teprve několik desítek let, protože byl v podstatě znovu postaven.
Hrad byl založen asi na konci 13. století a prvním písemně dochovaným majitelem byl Búz z Bouzova, který na hradě žil v letech 1317-1339. Po něm patřil hrad pánům z Vildenberka a v roce 1382 jej Beneš z Vildenberka prodal markraběti Joštovi.
Kolštejn
Renesanční zámek Kolštejn vznikl v 16. století přestavbou gotického hradu Goldek, který na kopci v horské obci později přejmenované na Brannou už počátkem 14. století nechal vybudovat rod Wüstenhube. Během 15. století se hrad stal mohutnou pevností, z níž se do současné doby zachovala obvodová zeď, část západního paláce a do značné míry přestavěná velká věž. [Číst více…]
Šternberk
Hrad Šternberk stojí na skalnatém vrchu ve stejnojmenném městečku, ležícím severním směrem od Olomouce. Na hradě je umístěna stálá muzejní sbírka hodin, kde se nacházejí hodiny přesýpací i složité mechanické strojky. [Číst více…]
Štíty
Již v raném středověku patřilo toto místo zřejmě k těm, v nichž houfně vznikala nová sídliště. Přesné časové zjištění, kdy se první osadníci rozhodli vyklučit les poblíž říčky Březné a založiv kopcovitém terénu své sídlo, neznáme. Avšak latinské privilegium z roku 1278 o prodeji šilperské rychty, objevené ve vídeňském archívu Lichtenštějnů v roce 1950, je jasným svědectvím o existenci Šilperka právě již v roce 1278. Potvrzuje domněnku, že Šilperk byl založen německými kolonisty někdy v polovině 13. století při hromadném osidlování severní Moravy. Tehdy se zde dobývala železná ruda a byl tu železný hamr.
Uničov
Uničov je jedno ze sedmi moravských královských měst, ležící na přechodu Hané, Hrubého a Nízkého Jeseníku. Jádrem oblasti je povodí řeky Oskavy. Na jih je kraj otevřen k řece Moravě, od které jej odděluje lužní les Doubrava. Z ostatních stran je obklopen podhůřím Jeseníků. O dávném osídlení svědčí četné archeologické nálezy, např. objev pravěké železářské huti u Želechovic.
Olomouc
Budova olomoucké radnice, která vévodí Hornímu náměstí, představuje již po šest staletí symbol hospodářského a politického významu někdejšího královského hlavního města. Budova radnice je čtyřkřídlá, s vnitřním dvorem uprostřed. Z jižní fasády vystupuje arkýř gotické kaple sv. Jeronýma, který je bohatě zdobený kružbami a figurálními motivy. Při východní straně budovy je dvouosé schodiště s renesanční lodžií. Vedle radniční věže se ve výklenku severní fasády nachází orloj. [Číst více…]
Olomouc
Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci je monument postavený ke slávě Boží v letech 1716 až 1754. Jeho hlavním účelem byla okázalá oslava katolické církve a víry, částečně vyvolaná pocitem vděčnosti za ukončení moru, který na Moravě udeřil v letech 1714 až 1716. Vzhledem k tomu, že všichni umělci a řemeslničtí mistři, kteří na sloupu pracovali, byli olomouckými občany, byla stavba sloupu rovněž chápána jako výraz lokálního patriotismu. [Číst více…]
Olomouc
Caesarova kašna je nejznámější a umělecky nejnáročnější olomouckou kašnou. Její sochařská výzdoba představuje bájného zakladatele města – císaře Gaia Iulia Caesara. Na imitovaném skalisku uprostřed nádrže je socha jezdce na vzpínajícím se koni. U nohou mu leží dvě mužské postavy s kartušemi – jedná se o personifikace řeky Moravy a Dunaje – a dále sedící pes – narážka na věrnost města panovníkovi. Socha Caesara je umístěna tak, že svou tvář odvrací od olomoucké radnice směrem k Michalskému návrší, kde údajně stával tábor římských vojsk. [Číst více…]
Olomouc
Sloup poslavil v letech 1715- 1723 Václav Render jako výraz vděčnosti olomouckých měšťanů za ukončení moru, který na Moravě udeřil v letech 1714 až 1716. Na sochařské výzdobě pracovali Jan Sturmer (socha Panny Marie Immaculaty, socha svatého Františka Xaverského a socha svatého Karla Boromejského) a Tobiáš Schütz (ostatní sochy kromě později vyměněné sochy svatého Šebestiána).
1758 – sloup byl při pruském obléhání poškozen a poté byla vyměněna socha svatého Šebestiána.
1985–1992 – při restaurování byl originální tordovaný (kroucený) sloup nahrazen kopií. [Číst více…]
- 1
- 2
- 3
- …
- 5
- Další stránka »