Území, na němž se rozkládá Jablonné nad Orlicí, bylo součástí původního pohraničního pralesa. Jeho osídlování v době kolonizace neprobíhalo živelně, ale řídilo se přírodními podmínkami, jež dávají poloze a půdorysu našich měst a vesnic podobný ráz. Pro založení a výstavbu podhorských měst bylo zpravidla vybráno mírné návrší nad údolní nivou řeky či potoka, obvykle poblíž jejich soutoku z nejsnadnějšího přechodu broděním. Později se na těchto místech budovaly mosty. Údolí zpravidla určovala směr komunikací, nejprve stezek, později cest, silnic a nakonec i železnic. U soutoků vznikaly jejich křižovatky. Vlastní údolní niva, vystavená každoročním záplavám a při původní proměnlivosti vodních toků zamokřená, byla k osídlování a dopravě využita teprve později po různých úpravách. 

[Číst více…]

Město Lanškroun (historicky Kronland / Landeskrone) bylo založeno v 2. polovině 13. století v souvislosti s královskou kolonizační činností jako hlavní ekonomické centrum rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství. Město má pravidelné středověké založení s čtvercovým náměstím, uprostřed kterého stojí renezanční radnice z let 1581 – 82. První dochovaná písemná zmínka o Lanškrouně pochází z roku 1285, kdy jej od českého krále Václava II. převzal Záviš z Falkenštejna. Od roku 1304 byl Lanškroun součástí majetku Zbraslavského kláštera, později litomyšlského biskupství (r. 1358). Roku 1371 Petr Jelito, litomyšlský biskup a rodák z Dolního Třešňovce u Lanškrouna, založil ve městě augustiniánský klášter, který byl v období renezance přestavěn na zámek v renezančním slohu. Po husitských válkách v 15. století získali Lanškroun Kostkové z Postupic. Od roku 1507 městu vládli Pernštejnové s výjimkou třinácti let, kdy město spravovali páni z Boskovic. Za vlády pánů z Postupic a poté Pernštejnů získal Lanškroun řadu významných privilegií. Dalšími vlastníky města a panství byli Hrzánové z Harasova a po bitvě na Bílé Hoře (r. 1620) připadl Lanškroun Lichtenštejnům (od r. 1622). 
[Číst více…]

První historicky ověřená zpráva pochází až z první poloviny 14. století. Hlinsko bylo povýšeno na městečko zřejmě za vlády Václava IV. na přímluvu Viléma z Pardubic a Staré, který byl také pánem na Rychmburce v letech 1385 – 1390. Páni z Pardubic měli ve znaku stříbrného koně ve skoku v červeném poli. Stejný znak používalo i Hlinsko patřící k rychmburskému panství a byl na městské pečeti ještě v 18. století. 
Roku 1821 dostalo město magistrát. Došlo ke změně řádu obecního a pravděpodobně i ke změně znaku města, aby se odlišil od znaku Pardubic, a to i na městské pečeti. Změna spočívala v tom, že oproti původnímu znaku půl koně ve skoku, začalo Hlinsko používat půl koně s nakročenou pravou nohou. Legislativně se záležitost týkající se zobrazení městského znaku uzavřela až v roce 1996.

[Číst více…]