Nejstarší dochované stopy pobytu člověka můžeme na Pardubicku sledovat od mladšího paleolitu (40 tis. až 10 tis.př.n.l.). Doklady o poměrně velké stanici lovců, rybářů a sběračů z doby mezolitu ( 8 tis. až 6 tis. př.n.l.) byly objeveny v Pardubicích u hřbitova. Ojedinělé nálezy keramiky a nástrojů prvních zemědělských kultur jsou známy z řady míst Pardubicka – zejména z okolí mikulovského kopce u Pardubic, podél Labe a jeho přítoků a v okolí Kunětické hory.
Vyvrcholení pravěkého osídlení zdejšího kraje představovala mladší a pozdní doba bronzová i starší doba železná (1200 až 700 let př.n.l.), kdy zde sídlil lid lužické a slezsko-platěnické kultury, obecně označovaný jako lid popelnicových polí. Jejich početná žárová pohřebiště nebo stopy sídlišť se nalezly na mnoha místech regionu, objevily se poklady bronzových šperků a suroviny, vzácně i zlata (Čepí, Ostřetín, Chvojenec). Jen nečetné stopy zanechala na Pardubicku laténská kultura, představovaná zejména vyspělou civilizací Keltů. Podobně nečetná sídla zde měli Germáni (1. až 4.stol.n.l.), po nichž se tu vedle zbytků několika osad nalezly na 8 místech i římské mince. V době tzv. stěhování národů byl zdejší kraj patrně liduprázdný. Na jeho sklonku přišli do našich zemí Slované (ojedinělý nález z Dražkovic), kteří zdejší kraj začali obydlovat pomalu až od 8. a 9. stol.
Historické osídlení Pardubicka se rozvíjelo od 10.stol., zejména pak od druhé poloviny 12.stol. v době vrcholící středověké kolonizace. Rozvoj osídlení podněcovala blízkost hradiště v Hradci Králové a Chrudimi, kde později vznikla královská města; poté aktivita benediktínského kláštera v Opatovicích n.L. a dalších církevních institucí, aktivita panovníka a rodící se šlechty.
Kolem r. 1086 zřízení benediktinského kláštěra v Opatovicích králem Vratislavem.
V r. 1261 na žádost opata kláštera povýšena Přelouč na město Ve 13.stol. v místě dnešních Pardubic byla vodní tvrz, držitelem území byl Kojata z Mostu.
V bezprostředním okolí Pardubic, poblíž soutoku Labe a Chrudimky a na svazích mikulovické planiny probíhal intenzivní a složitý sídlištní vývoj. Osídlení vlastních Pardubic lze podle archeologických nálezů zatím sledovat od počátku 13.stol. Krátce po r. 1255 zde byl založen klášter cyriaků a vzápětí i panské sídlo, jehož nejstarším známým držitelem (snad i zakladatelem) byl na přelomu 13. a počátku 14.stol. jeden z předních šlechticů Půta z Dubé, z tehdy mocného rodu Ronovců. Půtovy synové vyměnili v polovině dvacátých let 14.stol. Pardubice za hrad Vízmburk se zema- nem Arnoštem z Hostýně, prvním známým předkem pánů z Pardubic. Arnošt mezi r. 1332 a 1340 přeměnil Pardubice na město. Páni z Pardubic ovlivnili počáteční rozvoj poddanského městečka a to od nich převzalo do znaku i jejich erb – přední bílou půlku koně na červeném štítu. Z pánů z Pardubic vynikl Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup, rádce a přítel Karla IV., a jeho synovec Smil Flaška z Pardubic, autor vynikající veršované skladby Nová rada.
Od r.1340 díky Arnoštu z Hostinné a jeho synovi Arnoštu povýšil Jan Lucemburský Pardubice na město.
Více na webu: http://www.pardubice.eu/
