Již na počátku raného středověku leželo území pozdějšího Českého království na křižovatce evropského vnitrozemského obchodu: od jihu k severu procházela moravskými úvaly prastará „jantarová stezka“, od západu k východu putovaly zeměmi karavany kupců do oblastí východních.
Kromě těchto hlavních tepen obchodu spojovala Čechy se sousedními zeměmi řada stezek, patrně velice starých. Jednou z nejvýznamnějších byla později zvaná „Zlatá stezka“, spojující Čechy s Bavorskem, která protínala šumavský prales. Především ve středověku získala stezka neobyčejný význam díky obchodu s bavorskou solí, dopravovanou soumary z biskupského Pasova do Prachatic.
V době začínajícího obchodu na stezce a v souvislosti s kolonizací šumavských hvozdů pravděpodobně existovala osada (nyní Staré Prachatice), kterou ve 2. polovině 12. století daroval Vratislav I. kapitule vyšehradské. Vedlejší osada – na místě pozdějšího města – vznikla pravděpodobně po polovině 13. století v kotlině, která je obklopena pěti kopci – na jihu s nejvyšším z nich Libínem – a postupně se stala lokálním centrem. Prosperita nového města byla zabezpečena, když vyšehradský probošt Jan pronajal r. 1323 Prachatičanům mýto na „Zlaté stezce“ za 18 hřiven stříbra a když město získalo právo trhu.
Stejně jako u jiných, tehdy založených jihočeských měst se v Prachaticích stalo středem založení zhruba čtvercové náměstí, kolem něhož se rovnoměrně rozložilo ostatní město. Ulice jednak spojovaly dvě vstupní brány, jednak vytvářely okružní ulici, opisující uvnitř města křivku podél hradební zdi, která tehdy pouze v jednoduché linii obepínala celé město. Dvě brány – Písecká (zvaná Dolní) na severu a Pasovská (zvaná Horní) na jihu – tvořily původně jediný přístup do města. Obě brány se skládaly z průchodní věže v linii hradeb a nižšího otevřeného předbraní.
Více na webu: http://www.prachatice.eu/
