Zeman Jan Žižka z Trocnova je považován za největšího českého válečníka a vojevůdce. Narodil se kolem roku 1370 do zemanské rodiny Řehoře a Jany. O prvních 40ti letech jeho života se zachovaly pouze torzovité zprávy. V těchto letech se pohyboval jako žoldnéř v několika zemích. Roku 1412 vstoupil do služby na pražském královském dvoře. Dne 30. 7. 1419 se podílel na defenestraci na novoměstské radnici. V témže roce odchází s dalšími radikálními husity do Plzně. V březnu byl donucen k ústupu z katolické Plzně a útočiště nalezl v nově osídleném městě Tábor. Při přesunu do Tábora svedl jednu z nejznámějších bitev u Sudoměře (25. 3.) s katolickými oddíly panské jízdy ze Strakonic a Písku, které se svojí nepočetnou hotovostí porazil.
Táborská strana ho zvolila jedním že čtyř hejtmanů a v této funkci dosáhl další vojenské úspěchy. Se svým vojskem úspěšně ubránil Prahu proti první křižácké výpravě (bitva na Vítkově 14.7.1420). Roku 1421 se podílel na vymýcení sekt v Táboře. V červnu roku 1421 byl zvolen do dvacetičlenné prozatimní vlády. Při dobývání hradu Rabí (1421) utrpěl těžké zranění druhého oka a zcela oslepl. V letech 1421-1422 se zúčastnil bojů proti druhé křížové výpravě, zaznamenal výrazné úspěchy a král Zikmund Lucemburský byl donucen opustit Čechy. Na přelomu let 1422-1423 se ideově rozešel s tábory a odešel do východních Čech. Zde založil východočeský husitský svaz se stálým polním vojskem. V praxi zde uplatňoval jím vydaný ”Žižkův vojenský řád”, který stanovil hlavní zásady, kterými se měli řídit příslušníci Žižkova bratrstva. Pokus umírněné husitské šlechty a Pražanů porazit Žižku, v bitvě u Strauchova dvora dne 4. 8. 1423, skončil nezdarem. Tvůrce vojenské defenzívní taktiky opírající se o vozovou hradbu, umřel během vojenského tažení u Přibyslavi dne 11. října 1424.
Více na webu: http://www.taborcz.eu
