To, co dnes vidíme v Telči na Náměstí Zachariáše z Hradce, je výsledkem mnoha let utváření vzhledu města. Zástavba na náměstí nesla typické středověké znaky. Domy byly zprvu úzké a vystavěné z nejdostupnějšího materiálu, jaký se nacházel v okolí, tedy ze dřeva. Pod domy byly vyhloubeny sklepy, které byly následně pospojovány chodbami, jež se klikatí pod celým náměstím. Sklepy jsou dnes jediným pozůstatkem původních rozměrných gotických domů.
Obrovská historická hodnota telečského podzemí je pro město paradoxně i nevýhodou. Kvůli nesmírnému archeologickému bohatství pohřbenému pod starým centrem musí investoři a stavitelské firmy dávat velký pozor, když tu chtějí vybudovat prakticky cokoli: dům, nové casino, sportoviště nebo školu. Necitlivě postavené budovy jsou hazard pro světové dědictví. Na druhou stranu u estetických dřevěných domů je také riziko – snadno hoří.
Původní „dřevěná“ Telč byla značně náchylná k požárům, kterých tu v průběhu let vypuklo několik. Největší z nich se odehrál v roce 1530, kdy popelem lehla celá jedna strana náměstí i s radnicí. Po požáru se opravy domů odehrávaly individuálně, avšak všichni směřovali k podobným jednopatrovým domům se zdobeným průčelím. Jakýmsi jednotícím prvkem bylo podloubí, dnes někde renesanční, jinde pozdější barokní. Obydlí měšťanů v Telči byla vesměs skromná. Na odiv byla vystavena jen průčelí, která vznikala v renesančním duchu pod rukama českých mistrů.
Jak takový průměrný měšťanský dům vypadal uvnitř? Do síně, čili mázhauzu, zabírající skoro celou šířku domu, se vcházelo z podloubí. Odtud vedl tunel do dvora, který sloužil jako vchod do sklepa a do patra, kam vedlo schodiště. V samotném mázhauzu měšťané provozovali řemeslo, což se ostatně do dnešních dob moc nezměnilo. Mnoho podloubí skrývá obchůdky s rukodělnými výrobky a suvenýry, stejně jako s předměty denní potřeby. V mezipatře se nacházela komora a v patře pak tři místnosti, dvě obytné a komora.
Webové stránky: http://www.telc.eu/
