Středověká osada předcházející dnešnímu městu zde existovala zřejmě již ve 13. století. Rytíř Jan z Wüstehube nedaleko od ní postavil hrad Frýdberk, odkud Wüstehubové ovládali převážnou část česko-moravsko-slezského pomezí. Tento stav neblaze vnímali především církevní hodnostáři, kterým členové šlechtického rodu plenili veškerý možný majetek. Okolo roku 1340 získali hrad do vlastnictví Haugvicové. K panství hradu přináležely i obce Skorošice, Tomíkovice, Heřmanice a Travná.

Válečné konflikty 15. a 16. století se negativně odrazily na prosperitě městečka. I přesto se v Žulové postupně rozvinula činnost dvou skláren a těžba stříbra. V této době došlo i k renesanční rekonstrukci hradu, provedené biskupem Martinem Gerstmannem. Rozvoj Žulové byl zastaven až událostmi třicetileté války. Zdejší hrad byl rozbořen švédskými a polskými vojsky v roce 1639. Městečko samotné pak největší ztráty utrpělo během švédského tažení v roce 1642. Objekt hradu pak sloužil po desítky let jako správní středisko biskupského panství a od počátku 18. století jako panský pivovar. Městečko samotné se pak z utrpěných ztrát dlouho vzpamatovávalo. V roce 1793 pak císař František II. obnovil shořelá městská práva. To se projevilo na architektonických úpravách, které probíhaly v několika následujících letech. Došlo k nové výstavbě náměstí, vznikla i budova školy a obnovena byla farnost. K negativním událostem 19. století se řadí silné povodně v roce 1829, epidemie cholery v roce 1832 a rozsáhlý požár o 11 let později. Ze Žulové se v této době stalo středisko těžby a zpracování kamene, zejména žuly. V roce 1880 Hermann Franke založil firmu na zpracování kamene, prodravší se na první místo v oblasti celého Jesenicka. Po odsunu německého obyvatelstva na základě Postupimské dohody, byl změněn původní název městečka z Frýdberku na Žulová. V roce 2006 byl obci vrácen status města.

Více na webu: http://www.zulova.cz/