Předchůdcem hradu v Budyni nad Ohří byl od 11. století přemyslovský dvorec. Zprávu Václava Hájka z Libočan, podle níž se historie Budyně datuje již od roku 881, nelze pokládat za podloženou. Kdy se budyňský dvorec změnil v kamenný hrad neumíme s jistotou stanovit, nejpozději se tak však stalo za pokročilé vlády Přemysla Otakara II. ve druhé polovině 13. století.
Roku 1316 dobyl Budyni na přívržencích Jindřicha z Lipé král Jan Lucembruský. Roku 1336 vyměnil král Jan budyňské panství se Zbyňkem Zajícem z Valdeka za zboží žebrácké. Protože již rok předtím koupil Zbyněk od krále i sousední hrad Klapý (Házmburk) s panstvím, ovládli Zajícové nadlouho rozsáhlé majetky, k nimž náležela i Budyně. Centrem se stal Házmburk, po němž se od té doby Zbyněk Zajíc a jeho potomci psali. Jan Zajíc z Házmburka hrad po roce 1463 rozšířil a přestavěl ve slohu pozdní gotiky. Jan Zajíc, který na Budyni sídlil, zastával významnou funkci dvorského sudího. Postavil se ale na odpor proti králi Jiřímu a roku 1469 dokonce podpořil vzdorokrále Matyáše Korvína. Proto byl budyňský hrad královským vojskem obklíčen, avšak Jan Zajíc z něj stačil uprchnout do Žitavy. Po smrti krále Jiřího ještě hájil zájmy Vladislava II. Jagellonského, proti němuž se nakonec také postavil. Zemřel roku 1495. Jan Zbyněk z Házmburka, známý mecenáš a hostitel významných literátů a vědců (např. Tycho de Brahe) nechal hrad po roce 1585 přestavět renesančně. Budyně tehdy patřila k nejnáročnějším šlechtickým rezidencím v Čechách. Jan Zbyněk se však zadlužil natolik, že byl roku 1614 nucen za 150.000 kop grošů míšeňských Budyni přenechat svému největšímu věřiteli Adamovi ze Šternberka. Zemřel o dva roky později; rod Zajíců z Házmburka vymřel po meči roku 1663. Adam ze Šternberka sloučil panství budyňské z libochovickým, což předznamenalo úpadek hradu. Když totiž po třicetileté válce získal zbídačené panství od Šternberků roku 1676 Gundakar z Ditrichštejna, zřídil si své hlavní sídlo v Libochovicích. Budyňský hrad ztratil podstatnou část svého významu a sloužil pak dokonce jako byty panských úředníků. Za sedmileté války hrad roku 1759 těžce poškodil požár, po němž rychle chátral. Roku 1823 bylo zbořeno jižní a východní palácové křídlo jádra. K záchraně hradu došlo až za éry Hebersteinů (1858 – 1945), kdy jej v letech 1902 – 1911 obnovil E. Fiala. Renesanční interiéry zrestauroval v letech 1908 – 1913 R. Říhovský. V roce 1945 byl budyňský hrad zestátněn a po roce 1975 postupně komplexně obnoven. Dnes je objekt, v němž je instalováno městské muzeum, přístupný veřejnosti.
Více informací na webu: http://www.budyne.cz/kultura/vodni-hrad-a-jandovo-muzeum
