Příhodná poloha v teplé kotlině jižní Moravy na soutoku tří řek – Jihlavy, Oslavy a Rokytné – a na důležité křižovatce historických obchodních cest vysvětluje dávné osídlení místa. Dokládají to nálezy z doby kamenné a bronzové.
Úvod do středověkých dějin tvořily prvé rody slovanských osadníků, kteří sem přišli v 6. století v době stěhování národů.Za předchůdce dnešního města můžeme považovat velkomoravské hradiště na ostrohu Réna nad Ivančicemi, o jehož existenci v 9. století s palisádovým opevněním se dozvídáme z archeologických nálezů. Bylo tu tržiště na křižovatce cest z Uher a Podunají, hrad měl též strážní funkci.
Po zániku hradiště se správní centrum zformovalo u řeky v údolí.
První písemná zpráva o městu Ivančicích pochází z roku 1221. O významu Ivančic v té době svědčí královské výsady, které jim r. 1228 udělil král Václav II. Roku 1486 se staly městem poddanským, když přešly do majetku pánů z Pernštejna, později z Lipé. Součástí města bývala odedávna židovská komunita. Nejstarší pomník památkově chráněném židovském hřbitově má vročení 1548.
Kulturní vzepětí v 16. století
Postarali se o ně čeští bratří a zvláště biskup Jan Blahoslav, který tu působil od roku 1558 až do své smrti r. 1571. Dík humanitním dílům (Musica, Gramatika česká, Filipika proti misomusům, překlad Nového zákona) která zde vydal, staly se Ivančice tehdejším centrem moravské vzdělanosti. Obchodní cesty přinášely nejen blahobyt, ale i zkázu Ještě před založením města, v letech 1142 a 1146, vydrancovaly vesnická sídla kruté výpravy českého knížete Vladislava II., při trestné výpravě na synovce Konráda I. Znojemského. V létě a na podzim 1185 zas oblast postihly ničivé vpády vojska českého knížete Bedřicha se známou bitvou u Loděnic. Největší pohromu zažily Ivančice r. 1304. Tehdy je přepadl oddíl Kumánů – divocí bojovníci ve službách vojska Albrechta Habsburského. Veškeré obyvatelstvo, hledající úkryt v kostele, bylo tam upáleno. V létech 1424-35 zas královské město soužila husitská posádka. Pozdější slibný rozvoj přerušila třicetiletá válka s pleněním v letech 1623-1625 uherskou armádou Bethlena Gábora i císařskými vojsky a obsazením města Švédy r. 1645. Morová epidemie to strašné dílo dokonala, nadlouho pustly domy i vinice.
Nic však nezničilo vůli obyvatel, kteří opět zapisují Ivančice do dějin v 19. století, tentokrát jako důležité středisko národního obrození, aby pro časy dnešní uchovaly památku na osobnosti, které Ivančicemi prošly, zde žily a tvořily a posunuly vývoj kupředu. V r. 1866 tu byla založena rolnická škola, druhá svého druhu na Moravě, r. 1892 ústav pro hluchoněmé a v roce 1919 Gymnázium Jana Blahoslava.
Ivančice daly světu několik významných osobností kultury a umění. Nejslavnější – malíř Alfons Mucha a herec Vladimír Menšík – dnes mají v Ivančicích své stálé expozice. Beneš Method Kulda (1820 – 1903), byl prvním sběratelem a vydavatelem moravských národních pohádek.
Nejcennější z nich je románský kostel sv. Petra a Pavla z poloviny 12. století, jenž nemá v českých zemích obdoby. Stoji v Řeznovicích – místní části Ivančic. Náměstí Ivančic dominuje gotický kostel s hranolovou věží, zdobí je barokní mariánské sousoší z r. 1726 a kašna se soškou sv. Floriána. Mezi historickými domy vynikají radnice – Dům pánů z Lipé – a renesanční budova Památníku A. Muchy. Významnou památkou je rozsáhlý židovský hřbitov v Mřenkové ulici. Po českých bratrech zůstala věž kaple, budova bratrské akademie a archeologické vykopávky. Technickou památka: železniční viadukt nad řekou Jihlavou (výška 42 m) z r. 1870).
Více na webu: http://mesto.ivancice.cz/
