Jeho syn Jan Rudolf ze Šternberka prodal postoloprtské panství i se zámkem roku 1637 Václavu Michnovi z Vacínova, po němž jej zdědil jeho synovec Zikmund Norbert. Po jeho smrti koupil roku 1669 zadlužený a třicetiletou válkou poničený zámek Jiří Ludvík ze Sinzendorfu.
Sinzendorf začal s velorysou obnovou panství i zámku, při němž nechal postavit vysokou čtyřhrannou věž. Po smrti Jiřího Ludvíka ze Sinzendorfu r. 1682 zdědil panství jeho syn Kristán Ludvík a po jeho smrti pak jeho druhý, mladší syn Filip. Ten v r. 1692 zámek, stále ještě ve špatném stavu, prodal Ferdinandovi ze Schwarzenberka.
Nový majitel začal zámek v letech 1706 – 1718 přestavovat podle návrhu arch. P. I. Bayera v barokním slohu. V r. 1752 byla opravena zámecká fasáda a byla stržena vysokán zeď obepínající zámek a zasypány všechny příkopy. Po četných průchodech vojsk za sedmileté války (1756 – 1763) zámek opět značně zchátral a v r. 1768 dokonce vyhořel. Jan ze Schwarzenberka ihned přistoupil ke generální opravě zámku. Ta se ale protáhla až do roku 1790, neboť ve válce o dědictví rakouské v letech 1778 – 1779 pruská vojska rozestavěný zámek opět zpustošila. V majetku Schwarzenberků zůstal postoloprtský zámek až do r. 1945. Později sloužil jako depozitář Státní knihovny ČSR v Praze.
Po přestavbě zámku dokončené v roce 1790 získal novou podobu. Ze čtvercového bloku dosavadní budovy byl stržen trakt proti náměstí a odstraněna věž s hlavní branou do nádvoří. Nyní má zámek trojkřídlou disposici kolem obdélníkového nádvoří, které je na čtvrté straně přístupné klasicistní kovovou branou s mříží směrem do města. Je to dvoupatrová budova s dvojicí pavilónových nárožních nástaveb. Střední křídlo má v přízemí pilířové arkády směrem do nádvoří.
Po vydařené privatizaci v devadesátých letech 20.stol. je majitelem zámku společnost Castello Postoloprty, s.r.o.z Prahy.
Zámek je opuštěný, zdevastovaný a postupně značně chátrá.
