Počátky historie hradu Svojanova spadají do období kolonizace odlehlých koutů zemí koruny české. K takovým místům patřila i zdejší členitá část českomoravského pomezí, kudy od nepaměti procházela obchodní stezka. Až do poloviny třináctého století tu osidlování řídili premonstráti z Litomyšle, pod jejichž správu patřila i osada Svojanov. Král železný a zlatý potřeboval zisky z obchodu a řemesel pro svou koncepci centrálně řízeného státu. Tak jako v celých Čechách, i na této zemské cestě, zvané později Trstenická, zřizoval osady a pevnosti. Od roku 1265 k nim patřilo i město Polička a nedaleko od něj v sousedctví Svojanova nově založený hrad, pojmenovaný Fürstenberg. Když král padl na Moravském poli, jeho vdova Kunhuta užívala obě tato sídla jako věnný majetek. Brzy se ale provdala za vítkovského velmože Záviše z Falkenštejna, a ten svojanovskou pevnost přestavěl, aby ho dobře reprezentovala. Po Kunhutině smrti si sem v roce 1278 přivedl uherskou princeznu Alžbětu. Autor Zbraslavské kroniky píše, že spolu žili na hradě v královském přepychu. Záviš si představoval, že právě zde král český s králem uherským uzavřou spojenectví proti Habsburkům, a on sám z toho vytěží významné postavení. Pro ostatní šlechtu je však další růst Závišova vlivu nepřijatelný, v roce 1289 je s mlčenlivým souhlasem Kunhutina syna Václava II. zajat pro údajné spiknutí a později sťat. Karel IV. v návrhu zákoníku Majestas Carolina zahrnul Fürstenberg mezi jedenáct hradů, které nesmí být vyjmuty z majetku koruny, ale už jeho syn Zikmund za husitských válek zastavil hrad pánům z Boskovic.
Po roce 1435 hrad natrvalo přešel do jejich majetku a podle původní osady (nyní Starý Svojanov) dostal dnešní jméno. Přemyslův a Závišův Fürstenberg byl typickou pevností doby, jež neznala střelný prach. Po roce 1512 se stávají vlastníky Trčkové z Lípy, jimž jde spíš o úpravy zvyšující pohodlí. Patří k nim zřejmě pozdně gotické klenby ve spodních podlažích starého paláce, rozšíření obytných budov o nové křídlo obklopující věž a stavba dobu zbrojnošů, důmyslně propojená se systémem opevnění.
V roce 1569 byl hrad zničen požárem, po němž následovala rozsáhlá renezanční přestavba. Ta změnila podobu paláce i domu zbrojnošů a odlehčila opevnění. Dalším z významných vlastníků byl rod Zárubů z Hustiřan. Za třicetileté války byl Svojanov dvakrát dobyt Švédy a tak pobořen, že tu páni z Hustiřan od roku 1669 nesídlili a hrad využívali jen jako správní centrum panství. K postupnému úpadku přispěly i následky prusko-rakouských válek v 18.století, a tak se z hradu stává obyčejný hospodářský dvůr, využívaný i k soukenické nebo keramické manufak-turní výrobě.
V roce 1910 se panství i s hradem stává majetkem města Poličky, v padesátých letech přechází do vlastnictví státu a v 70. letech probíhá v režii Krajského ústavu památkové péče v Pardubicích rozsáhlá rekonstrukce, které Svojanov vděčí za svou dnešní podobu. V roce 1992 připadlo panství v restituci opět městu Poličce, které hrad provozuje prostřednictvím své příspěvkové organizace.
Více informací na webu: www.svojanov.cz
