Uničov je jedno ze sedmi moravských královských měst, ležící na přechodu Hané, Hrubého a Nízkého Jeseníku. Jádrem oblasti je povodí řeky Oskavy. Na jih je kraj otevřen k řece Moravě, od které jej odděluje lužní les Doubrava. Z ostatních stran je obklopen podhůřím Jeseníků. O dávném osídlení svědčí četné archeologické nálezy, např. objev pravěké železářské huti u Želechovic.
Uničov, třetí nejstarší královské město Moravy, byl založen kolem roku 1213 moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem, což v r. 1223 potvrdil jeho bratr a král Přemysl Otakar I. Uničov má nejstarší městskou listinu na území Čech a Moravy. Privilegia města, jež přijalo tzv. právo magdeburské, dále rozšířil r. 1234 panovník o právo mílové, soudu, hrdelní, ale zejména právo horní. S Uničovem se počítalo jako se střediskem těžby rud a drahých kovů. Očekávání se však zcela nenaplnila. Ložiska rud nebyla dosti vydatná a pozornost panovníků se proto soustředila na výnosnější lokality – Jihlavu a Kutnou Horu. Roku 1327 zaznamenáváme rozvoj obchodu a řemesel hlavně podle hmotného důkazu, tj. hradeb, jimiž se také zvýšila bezpečnost města i okolí. Uničov se stal důležitým obchodním a strategickým centrem při cestách z východu do Prahy. Uničovští kupci měli při transitu cizích kupců přes město možnost nakoupit od nich zboží. Jak Karel IV., tak markrabě Jošt usnadňovali uničovským měšťanům obchodování.
Rozhodujícím činitelem ve městě byli němečtí kolonisté, kteří se do kraje dostali při první a druhé německé kolonizaci za Přemyslovců a Lucemburků. Správu města ovládali až do husitských válek. Roku 1422 obsadil město litevský kníže Zikmund Korybutovič, „dožádaný král český“, jehož husité zamýšleli učinit novým panovníkem. Korybut zlikvidoval dosud německou správu Uničova a ve farním kostele zavedl „velebnů svátost pod obojí způsobů“. Město se počeštilo a na několik let se stalo jednou z významných bašt husitství na Moravě. Po vítězství Jiřího z Poděbrad byli Němci vyhnáni a jejich majetek byl zabaven. Jiří z Poděbrad město osobně navštívil ve dnech 31. března – 1. dubna 1469 a upevnil jeho českou správu. 4. dubna odměnil měšťany za prokázanou věrnost a udělil městu velké privilegium, v němž stanovil, že Uničov navždy zůstane královským městem a majetek vyhnaných Němců připadne městu. Současně potvrdil i stávající uničovské výsady.
Uničov zachoval věrnost i králi Vladislavu Jagellonskému, který potvrdil městu dosavadní výsady a udělil městu i další práva. Roku 1479 odstoupil Vladislav Moravu společně se Slezskem a Lužicemi uherskému králi Matyáši Korvínovi. Matyáš přijal Uničov do poddanství 25. července 1479, přičemž městu velkoryse prominul jeho vzpurnou minulost, kdy proti němu bojovalo na straně Jiřího z Poděbrad, a dokonce mu potvrdil všechna předchozí privilegia.
Až do Bílé Hory prožívalo město období hospodářského rozkvětu a zachovalo si výhradně český ráz. Za „účast“ na stavovském povstání bylo městu roku 1622 odňato privilegium královského města a do svého vlastnictví jej jako léno od panovníka převzal rod Lichtenštejnů. Roku 1629 se měšťané proti trestu odvolali a požádali o nové prošetření. Královská kancelář záležitost prozkoumala a roku 1632 bylo město od rozsudku osvobozeno.
Roku 1642 vtrhlo na Moravu švédské vojsko a po šestidenním odporu 18. června Uničov podlehl přesile. Další rána postihla Uničov 2. června 1643, kdy velký požár zničil většinu města i s předměstím. Švédové zůstali v Uničově až do konce války a odešli teprve roku 1650. Následky švédské okupace a požáru pociťovalo město ještě dlouhá léta. Někdejší sláva byla nenávratně pryč, obchod stagnoval a hospodářské potíže město řešilo rozprodáváním majetku.
Nejvýznamnějším okamžikem v ospalém životě venkovského městečka se roku 1770 stalo setkání rakouského císaře Josefa II. s pruským králem Fridrichem II. Uničov se stal v týdnu od 31. srpna do 7. září pomyslným centrem habsburské monarchie.
V roce 1850 se uzavírá historie Uničova jako královského města. Změny vyvolané revolučním rokem 1848 znamenaly pro město odnětí královských privilegií a další provincionalizaci. Hospodářský i politický význam Uničova v rámci monarchie se stal zcela nepatrným. Německá nadvláda trvala více méně s malými přestávkami až do konce druhé světové války.
Po ukončení 2. světové války v rámci industrializačního programu bylo rozhodnuto vybudovat v Uničově velký podnik těžkého průmyslu – Uničovské strojírny (dnešní UNEX a. s.). Tím započala nová etapa rozvoje města. Uničov procházel četnými změnami. Změnila se i sociální struktura obyvatelstva a počet obyvatel se ztrojnásobil. Postupem let se obnovují či vznikají další podniky, ale i menší soukromé firmy a podniky. Dnes je město Uničov považováno za přirozené centrum severního cípu olomouckého okresu a jedno z jeho nejvýznamnějších středisek.
Více na webu: http://www.unicov.cz/
