Hrad ve Velkém Meziříčí byl vybudován před polovinou 13. století na skalním ostrohu nad řekou Oslavou. Nepřímo je doložen k roku 1236, kdy se jako svědek uvádí Budislav z Meziříčí, příslušník významného moravského rodu erbu křídla (pánové z Meziříčí, z Tasova, z Lomnice), který kolonizoval tuto oblast. Meziříčí pánové z Lomnice drželi až do konce 14. století. Dali městu i svůj znak: sedm bílých orlích per v červeném poli svázaných zlatou stuhou. Pozdně románský kamenný hrad měl na východní straně dvouprostorový palác odpovídající dobovým požadavkům šlechtického stavebníka zaměřeného vojensky.
Počátkem 15. století se stal majitelem Meziříčí přední moravský velmož té doby pan Lacek z Kravař, který roku 1408 udělil městu pod hradem plná městská práva. Jako stoupenec M. Jana Husa svolal Lacek z Kravař v únoru roku 1415 na Meziříčí sněm moravských pánů, kteří odtud poslali stížnostní list císaři Zikmundovi na protest proti Husovu uvěznění. Po smrti Lacka z Kravař roku 1416 drželi Meziříčí v období husitských válek pánové Strážničtí z Kravař, po nich pak od roku 1447 opět pánové z Lomnice. Z nich byl významným především Jan ml. z Meziříčí, moravský zemský hejtman, tedy po králi nejvýznamnější muž v zemi, který zahájil přestavbu hradu na renesanční zámek.
V první polovině 16. století byl hrad v majetku pánů z Pernštejna, z nich poslední významný příslušník rodu, Vratislav, řečený Nádherný, se zde roku 1530 narodil. Po nich zakoupil panství další významný příslušník šlechty, pan Zikmund Heldt z Kementu, rada císaře Ferdinanda I. a vychovatel jeho synů. Jeho náhrobek z roku 1564 se dodnes zachoval ve špitálním kostelíku sv. Kříže ve městě.
Vdova po něm, paní Alena Meziříčská z Lomnice, dokončila přestavbu hradu. Přestavba skončila roku 1578, jak o tom svědčí nápis nad zachovanou bránou. Po paní Aleně se dochovala ve městě ještě budova latinské luteránské školy, stavěná stejným stavitelem jako zámek. V průběhu třicetileté války patřil zámek Berkům z Dubého a Lipého.
Pak jej koupil hrabě Rudolf z Kounic, který zřídil u zámku oboru, v 18. století přeměněnou na park. Za držení dalších majitelů, pánů z Ugarte, zámek při velkém požáru roku 1723 vyhořel a v letech 1724 – 1730 byl přebudován v barokním stylu dle plánů některého žáka Jana Santiniho – Aichla. Pány z Ugarte připomínají na čelní stěně budovy zámku dva oválné medailony s jejich portréty.
Poslední prodej se uskutečnil roku 1735, kdy Jan z Ugarte prodává panství a zámek za 630 000 zlatých vévodovi Leopoldovi Holštýnskému. Tento muž pocházel z významného rodu, který v té době obsadil několik panovnických trůnů – švédský, a také trůn ruských carů Petrem III. Od té doby se panství již nedalo získat koupí, pouze dědictvím.
Webová stránka: http://www.muzeumvm.cz/
