Historie se zřejmě odvíjela od založení Sázavského kláštera v roce 1032, což se bere jako počátek osídlování do té doby nedotčeného Posázaví. Archeologické nálezy učiněné v lokalitě „Na starém hradu“ ve zručském zámeckém parku pak vypovídají o osídlení na území dnešní Zruče nad Sázavou ve 12. až 13. století. Zda bylo jedno sídlo tam a druhé na místě dnešního zámku, tedy blíže ke kostelu, asi jen tak někdo nerozluští. Jisté je, že při osídlování nedotčených krajů vítězily lokality poblíž vodních toků a sídla se stavěla na vyvýšených místech na skalách, aby bylo místo obtížně dostupné pro nepřátele.
Tyto podmínky splňovaly obě zdejší lokality. V boji o rozšiřování území asi mnoho věděli Kolowraté, z jejichž období máme v parku dochovanou věž a část opevnění. Doložený je také rozvoj osídlení v době Kaleniců, což vedlo až k povýšení na městečko v roce 1561 s mnoha právy a některými výsadami. Kalenicové také dali Zruči svůj rodový erb – dva spojené stříbrné bůvolí rohy na červeném štítu.
Podle A. Sedláčka byl někdy v 18. století nalezen ve zbytku zdiva z krbu kámen s letopočtem 1318. Farní kroniky pak píší o obydleném sídle s kostelem v roce 1328.
O panském sídle je pak psáno jako o hradu i zámku. Kdy se přesně kamenné sídlo změnilo v zámek, také přesně nevíme. Známe až popis zámku z roku 1749 a obrazovou podobu pořízenou někdy po roce 1833, kdy na panství přišli Löwenthalové. Zámek tehdy vypadal zcela jinak než dnes, měl téměř čtvercový půdorys, střechu jednoduchou, bez věží a ozdob.
Podoba zámku se pak částečně změnila za J. S. Skrejšovského (majitel Zruče v letech 1872-1878), jehož jméno je dosud vyryto na jednom z nároží zámku.
Dnešní zámecká vizáž je zásluhou posledního šlechtického rodu – Schebků. Plány na přestavbu si nechali vytvořit od předního českého architekta Jana Vejrycha. Původně měl být zámek neorenesanční, ovšem na zásah hraběnky Emmy byly plány nakonec přepracovány do pseudogotiky (1891), což mělo sídlu dodat větší starobylosti.
Webová stránka: http://www.mesto-zruc.cz/turista-1/zamek-a-park/
