Město Česká Kamenice najdete na severu Čech asi 20 km na východ od Děčína. Rozkládá se v údolí řeky Kamenice, posledního labského přítoku na našem území. Město je z jihu chráněno zříceninou hradu Kamenice na Zámeckém vrchu, ze severu masivní čedičovou skalou, pro svůj tvar zvanou Jehla. Malebnost přírodních krás českokamenicka podtrhává skutečnost, že na území města se stýkají území tří Chráněných krajinných oblastí: Labských pískovců, Českého středohoří a Lužických hor.
Duchcov
Barokní zámek, upravený na poč.19.století v klasicistním slohu. Poslední majitelé, Valdštejnové, jej na počátku 20. století prodali Československému státu. Návštěvníky určitě zaujme velký sál s rodovou galerií a freskou V.V.Reinera, pokoje zámeckého služebnictva a jediné muzeum G.Casanovy. Zámek se nachází přímo na duchcovském náměstí. Z prohlídkových prostor můžete navštívit slavnostní schodiště, Valdštejnský sál s rodovou galerií a monumentální freskou V.V.Reinera, klasicistní chodbu s expozicí grafiky 17. a 18.století, Biliárový sál, pokoje Valdštejnského služebnictva z poslední třetiny 18.století, Pařížský salonek a knihovna. Atraktivní expozicí je byt Giacoma Casanovy (pracovna a ložnice), který na Duchcově prožil posledních 13 let svého života jako knihovník.
Trmice
Tento zámek byl postaven v letech 1856-1863 hrabětem Nostitzem v novogotickém tudorovském slohu. Zpracování projektu bylo zadáno vídeňskému architektu Forstellovi. V roce 1919 zámek koupil ústecký továrník Wolfrum, který jej později prodal městu Ústí n. Labem. To do něj ve stejném roce umístilo městské muzeum. Bohaté muzejní expozice byly veřejnosti přístupné až do roku 1964, kdy vzhledem k havarijnímu stavu zámku došlo k jeho uzavření.
Líčkov
Zámek Líčkov je původně gotický hrádek ze 14. stol. Z té doby je zachována válcová věž. Dále byl majetku pánů z Koldic a z Ilburka. Střediskem panství se stal v 16. století za Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Přestavba na zámek se uskutečnila roku 1628 (rytíři z Waldu), v době pozdní renesance. Adaptace, při níž získal dnešní, rokokovou podobu, proběhla po r. 1765. V 19. století byl zámek přestavěn na cukrovar a lihovar. Po 1. světové válce patřil akademickému malíři O. Brázdovi. Jeho ženě Marii byl pak zámek v restituci vrácen. [Číst více…]
Dolní Poustevna
Obec luterské církve v Dolní Poustevně začala budování svého svatostánku položením základního kamene v roce 1937. Události následujících let zabránily jeho dokončení, po II. světové válce zanikla vyhnáním svých členů církevní obec. Do roku 2002 stál rozestavěný kostel jako ruina. Tehdy začaly jeho opravy. Městu se podařilo získat dotace z EU na přetvoření kostela v místo setkávání generací, kultur a národností. Opravy byly dokončeny v říjnu 2009.
Šluknov
Šluknov – nejsevernější město České republiky, po němž získal název i Šluknovský výběžek, se může pyšnit novou dominantou – zrekonstruovanou budovou renesančního zámku, který se po požáru v roce 1986 opět zaskvěl v celé své obnovené kráse a otevřel brány veřejnosti. [Číst více…]
Žatec
V historických pramenech se jméno Žatce uvádí poprvé v kronice Thietmara Meserburského v r. 1004. Další písemné zprávy z 11. – 13. století představují Žatec jako významné správní a církevní středisko. Vznik feudálního města je završen listinou z r. 1265, kterou král Přemysl Otakar II. uděluje Žatci důležitá privilegia. [Číst více…]
Postoloprty
Valdštejnů – Litvínov
Tvrz v Litvínově je prvně doložena okolo r. 1505. Původní majitelé, rytíři z Johnu, prodali ves i tvrz r. 1589 Janu Václavu z Lobkovic, od nichž pak panství i s tvrzí získali Valdštejnové. V roce 1732 nechal hrabě Jan Josef Valdštejn na místě bývalé tvrze vystavět barokní zámek. Ten byl v r. 1878 rekonstruován a vše z původního slohu bylo odstraněno. Zámek dnes nemá architektonickou hodnotu. Po roce 1945 se zámek stal majetkem města a slouží doposud jako městský archiv a městské muzeum. [Číst více…]
Benešov nad Ploučnicí
Benešovský zámecký areál právem náleží k nejpozoruhodnějším příkladům renesanční architektury v Čechách. Oba původně jednotlivé zámecké komplexy byly postaveny míšeňským rodem Salhausenů v průběhu 16. století. Salhausenové byli po Bílé hoře donuceni opustit Čechy a každý zámek dostal svého vlastníka. Ti sídlili na svých honosnějších sídlech a oba zámky sloužily pouze jako letní rezidence a později je obývali jen vrchnostenští úředníci. Tím se oba zámky vyhnuly výraznějším přestavbám a uchovaly si svou jedinečnou renesanční podobu. [Číst více…]










