Prohlídka městské památkové zóny může začít na náměstí. Přímo v jeho centru stojí budova staré radnice, kousek od ní směrem ke kostelu je kašna z dvacátých let 19. století. Podle pověsti tady za dávných časů bývala studánka, která vždy během honu příjemně osvěžila panstvo z brumovského hradu. K lepšímu označení studánky prý si dali na nejvyšší blízký strom klobouk. Osada v těch místech později založená podle toho pak dostala své jméno, praví pověst.
Stará radnice má renesanční jádro, už v 16. století zdobily radniční věž bicí hodiny. Dnešní podobu dostala budova jednak pozdněbarokní přestavbou /1797-1798/, jednak rekonstrukcí v roce 1943. A protože je stará radnice sídlem městského muzea, nabízí se příležitost dozvědět se o historii města a kraje něco víc. Návštěvníci si mohou prohlédnout expozici Pravěk jižního Valašska, dokumentující nejstarší osídlení naší oblasti. Ve velkolepé síni staré radnice, pro niž se připravuje rozsáhlá stálá expozice o historii jižního Valašska a Valašských Klobouk, se nyní konají různé výstavy a koncerty.
Lanškroun
Město Lanškroun (historicky Kronland / Landeskrone) bylo založeno v 2. polovině 13. století v souvislosti s královskou kolonizační činností jako hlavní ekonomické centrum rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství. Město má pravidelné středověké založení s čtvercovým náměstím, uprostřed kterého stojí renezanční radnice z let 1581 – 82. První dochovaná písemná zmínka o Lanškrouně pochází z roku 1285, kdy jej od českého krále Václava II. převzal Záviš z Falkenštejna. Od roku 1304 byl Lanškroun součástí majetku Zbraslavského kláštera, později litomyšlského biskupství (r. 1358). Roku 1371 Petr Jelito, litomyšlský biskup a rodák z Dolního Třešňovce u Lanškrouna, založil ve městě augustiniánský klášter, který byl v období renezance přestavěn na zámek v renezančním slohu. Po husitských válkách v 15. století získali Lanškroun Kostkové z Postupic. Od roku 1507 městu vládli Pernštejnové s výjimkou třinácti let, kdy město spravovali páni z Boskovic. Za vlády pánů z Postupic a poté Pernštejnů získal Lanškroun řadu významných privilegií. Dalšími vlastníky města a panství byli Hrzánové z Harasova a po bitvě na Bílé Hoře (r. 1620) připadl Lanškroun Lichtenštejnům (od r. 1622).
[Číst více…]
Volary
Jméno Volary se poprvé objevuje v roce 1359, kdy mezi prachatickými měšťany je uváděn Ondřej z Volar. Založení města souviselo s celkovou kolonizací Šumavy ve XIII. a XIV. století. Obyvatelé vzniklých sídel byli převážně Němci z Bavorska. Do husitských válek patřily Volary vyšehradské kapitule, od roku 1503 se majiteli města stali Rožmberkové, od roku 1600 císař Rudolf II a po roce 1719 Schwarzenberkové. Hlavním zdrojem příjmů, až do začátku 18. století, byl obchodní ruch na Zlaté stezce. Volary byly největší soumarské sídliště na české části prachatické větve Zlaté stezky a prožívaly velký rozmach. Sloužily jako místo odpočinku a přenocování soumarů, kteří na „nákladních“ koních dováželi po významné středověké dopravní cestě z Pasova do Prachatic sůl a jiné zboží. Trase stezky se přizpůsobil i ulicovitý tvar náměstí. Ve vrcholné době, v 16. století, tu bylo 13 hostinských, 4 kováři a sídlila tu řada soumarských rodin. Na přelomu 16. a 17. století využívali Volarští listiny Petra Voka, podle níž směli odebrat vozy s nákladem i koně kupcům, kteří se odchýlili z předepsaného směru stezky a vyhnuli se Volarům.
Jablunkov
Podle tvrzení historiků je nutné počátky starého Jablunkova hledat pravděpodobně v místech, kde dnes leží vesnice Hrádek. Tam uprostřed divokých houštin panenských lesů a borů, založila těšínská knížata varovné hradiště, střežící jihovýchodní hranici knížectví. Okolo tohoto hradiště se usazovali první obyvatelé a založili tak novou osadu, později vesnici s názvem Jablunkov. Stalo se tak pravděpodobně ve 12.století.
Jablonec nad Nisou
Jablonecká radnice byla budována jako vícefunkční budova, která nebyla jen moderním sídlem městské správy, ale měla se stát společenským a kulturním centrem poskytujícím obyvatelům města další služby. Své kanceláře zde mělo několik důležitých firem, v parteru se nacházely obchody a byla zde provozována rozsáhlá pohostinství a jeden z největších biografů v tehdejším Československu. [Číst více…]
Jablonec nad Nisou
Mohelnice
Mohelnice leží na okraji území nepřetržitě osídleného od velkomoravské doby. Archeologický výzkum odkryl v historickém jádru nynějšího města nejméně tři sídlištní útvary z 9. století až z 1. pol. 13. století. Osady se nacházely v dnešním prostoru mezi Smetanovou ulicí a náměstím Tyrše a Fügnera, další pak pod silnicí do Stavenice. Nejvýznamnější však bylo osídlování v dnešním Újezdu, které mělo funkci trhové vsi. Nepochybně v souvislosti se založením stejnojmenného města, obyvatelé dosavadní sídliště po pol. 13. století opustili. Vysazení nového sídlištního útvaru se událo před rokem 1273, kdy se Mohelnice poprvé nazývá městem.( Z archivních materiálů však víme o mnoha listinách, které byly vydány ještě před založením města a mění tak dosavadní pohled na mohelnickou ostrožnu. Zde také pramení názor jedné skupiny historiků, že vzniká biskupský dvorec či týn, který se ztotožňuje s pozdějším děkanstvím na Kostelním náměstí, dnešní budova muzea. Zmínka o mariánském kostele je možno si vysvětlit jako předchůdce kostela svatého Tomáše. Další verze uvádí, že první lokace města mohla probíhat v prostoru dnešní ulice Hradební, kde se v historických pramenech uvádí tvrz a i zde je urbanismus města velmi neuspořádaný. Konkrétnější vysvětlení by nám napověděl až archeologický výzkum.
Železný Brod
Město Železný Brod leží v krásném údolí řeky Jizery na rozhraní Krkonoš, Jizerských hor a Českého ráje.
Vznikl pravděpodobně v 11. nebo ve 12. století při zemské obchodní stezce, která vedla z Prahy do Německa a Polska. Tu se brodili obchodníci přes Jizeru a vznikla zde osada Brod nebo také Brodek. Písemné památky máme až ze 13. stol., kdy se dovídáme z urbáře pražské diecéze, že zde byl kostel a fara. Již ve 14. století patřil Brod pánům ze Železnice, kteří tu i sídlili. [Číst více…]
Napajedla
Město Napajedla leží na hranici Hornomoravského a Dolnomoravského úvalu, na rozhraní tří regionů Hané, Valašska a Slovácka. Na 19,8 km2 zde žije 7750 obyvatel. Místo, označované jako Napajedelská brána, tvořilo již pro pravěkého a středověkého člověka strategicky důležitý bod. Údolí řeky Moravy s příznivými životními podmínkami, nacházející se na obchodní stezce, vytvářelo předpoklady pro trvalé osídlení. Historický název města sám vypovídá o jeho významu.
Jílové u Prahy
Město leží ve výšce 381 metrů n. m. v malebné krajině Posázaví, 20 kilometrů jihovýchodně od Prahy. Již od roku 1331 se tu těžilo zlato a zdejší naleziště patřila k nejbohatším v Evropě. Podle dlouhodobých výzkumů tu byla v okolí řeky Sázavy objevena naleziště zlata již za doby Keltů, kteří jej získávali díky rýžování. Ověřeným datem první větší těžby je však až rok 1331. Časem – díky Karlu IV. – který povýšil Jílové na město tu byla zřízena i mincovna. Jelikož za Jana Žižky nestálo město na jeho straně, tak jen Žižkovo vojsko obsadilo, vypálilo a šachty byly zasypány. Zkázu pak dokonala třicetiletá válka. I když se pak časem doly opět obnovily – nikdy už své tehdejší slávy a výtěžnosti nedosáhly. Pokud se chcete podívat po stopách dolování – projděte si místní naučnou stezku.
- « Previous Page
- 1
- …
- 8
- 9
- 10
- 11
- 12
- …
- 22
- Další stránka »










