Zámek Jánský Vrch, tvoří spolu s krajinářským parkem výraznou dominantu městské památkové zóny. Vypíná se na skalnatém kopci nad městem Javorníkem a svým umístěním spadá do nejsevernějšího cípu severomoravského kraje, na bývalé území Slezska.
Dívčí Hrad
Předchůdcem dnešního zámku Dívčí Hrad byl středověký hrad, který zbudovali leníci olomouckého biskupa Bruna ze Šaumburku. Poprvé se tento hrad, zvaný též Maidburg, výslovně připomíná r. 1267. Držitelé středověkého Dívčího Hradu se střídali: r. 1377 na něm seděl Beneš z Kravař, poté byl v zástavě opolských knížat (1385), pánů z Vrbna a od r. 1460 ho drželi bratři biskupa Tasa z Boskovic. Při tažení uherského krále Matyáše Korvína Slezskem r. 1474 byl Dívčí Hrad dobyt a pobořen a dalších sto let zůstal v sutinách. Až r. 1573 začal Hynek Bruntálský z Vrbna na troskách hradu stavět opevněný renesanční zámek, který zřejmě dobudovali Sedlničtí z Choltic. Sedlnickým byl po Bílé hoře zkonfiskován majetek (1622), Dívčí Hrad získal r. 1624 řád německých rytířů. [Číst více…]
Konice
Lipník nad Bečvou
Město leží na dohled hradu Helfštýna v rovině Moravské brány. Je to historické město s mimořádně prostorným náměstím ve tvaru písmene L a velmi zajímavým souborem pamětihodností, však je také Lipník nad Bečvou od roku 1989 městskou památkovou rezervací. Město může být hrdé na zachovalé historické jádro s renesanční radnicí, barokními kašnami a renesančními domy s podloubími, hned vedle náměstí tvoří dominantu města farní kostel sv. Jakuba s unikátní zvonicí. Kromě toho se zde nachází zámek, bývalý piaristický klášter s kostelem sv. Františka Serafinského a synagoga. Ve městě v minulosti žila početná židovská komunita, dokladem toho jsou také dva unikátní židovské hřbitovy.
Mohelnice
Mohelnice leží na okraji území nepřetržitě osídleného od velkomoravské doby. Archeologický výzkum odkryl v historickém jádru nynějšího města nejméně tři sídlištní útvary z 9. století až z 1. pol. 13. století. Osady se nacházely v dnešním prostoru mezi Smetanovou ulicí a náměstím Tyrše a Fügnera, další pak pod silnicí do Stavenice. Nejvýznamnější však bylo osídlování v dnešním Újezdu, které mělo funkci trhové vsi. Nepochybně v souvislosti se založením stejnojmenného města, obyvatelé dosavadní sídliště po pol. 13. století opustili. Vysazení nového sídlištního útvaru se událo před rokem 1273, kdy se Mohelnice poprvé nazývá městem.( Z archivních materiálů však víme o mnoha listinách, které byly vydány ještě před založením města a mění tak dosavadní pohled na mohelnickou ostrožnu. Zde také pramení názor jedné skupiny historiků, že vzniká biskupský dvorec či týn, který se ztotožňuje s pozdějším děkanstvím na Kostelním náměstí, dnešní budova muzea. Zmínka o mariánském kostele je možno si vysvětlit jako předchůdce kostela svatého Tomáše. Další verze uvádí, že první lokace města mohla probíhat v prostoru dnešní ulice Hradební, kde se v historických pramenech uvádí tvrz a i zde je urbanismus města velmi neuspořádaný. Konkrétnější vysvětlení by nám napověděl až archeologický výzkum.
Hranice
Město Hranice leží v prostoru Moravské brány převážně na pravém břehu řeky Bečvy, v nadmořské výšce cca 260 m. Ta část Moravské brány, v níž leží Hranice, se nazývá Bečavská brána. Je vklíněna mezi Oderské vrchy a Podbeskydskou pahorkatinu (Maleník). Bečavská brána má ráz ploché pahorkatiny, jejíž výškové členění je od 205 m n. m. do 366 m n. m.
Hranice patří městům s velmi zajímavým přírodním prostředím. Město bylo citlivě založeno na terénní vyvýšenině v ohbí řeky Bečvy mezi toky Ludinou a Veličkou. Již tento fakt způsobil, že město dominuje okolní krajině. [Číst více…]
Staré Město pod Sněžníkem
Již 700 let vévodí malebné kotlině řeky Krupé, lemované věncem hor v čele s masívem Králického Sněžníku, typické horské městečko – Staré Město pod Sněžníkem, původním názvem Goldek, což znamená Zlatý roh nebo Zlatý kout. Jeho založení spadá do období velké kolonizace severní Moravy v druhé polovině 13. a počátkem 14. století. Šlo zřejmě o kolonizaci hornickou, jejímž nositelem v této oblasti byl cisterciácký klášter v Kamenci v Kladsku. Potvrzuje to také první přímá zmínka o Starém Městě, která pochází z listiny datované 3. 5. 1325. [Číst více…]
Olomouc
Sloup poslavil v letech 1715- 1723 Václav Render jako výraz vděčnosti olomouckých měšťanů za ukončení moru, který na Moravě udeřil v letech 1714 až 1716. Na sochařské výzdobě pracovali Jan Sturmer (socha Panny Marie Immaculaty, socha svatého Františka Xaverského a socha svatého Karla Boromejského) a Tobiáš Schütz (ostatní sochy kromě později vyměněné sochy svatého Šebestiána).
1758 – sloup byl při pruském obléhání poškozen a poté byla vyměněna socha svatého Šebestiána.
1985–1992 – při restaurování byl originální tordovaný (kroucený) sloup nahrazen kopií. [Číst více…]
Olomouc
Caesarova kašna je nejznámější a umělecky nejnáročnější olomouckou kašnou. Její sochařská výzdoba představuje bájného zakladatele města – císaře Gaia Iulia Caesara. Na imitovaném skalisku uprostřed nádrže je socha jezdce na vzpínajícím se koni. U nohou mu leží dvě mužské postavy s kartušemi – jedná se o personifikace řeky Moravy a Dunaje – a dále sedící pes – narážka na věrnost města panovníkovi. Socha Caesara je umístěna tak, že svou tvář odvrací od olomoucké radnice směrem k Michalskému návrší, kde údajně stával tábor římských vojsk. [Číst více…]
Olomouc
Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci je monument postavený ke slávě Boží v letech 1716 až 1754. Jeho hlavním účelem byla okázalá oslava katolické církve a víry, částečně vyvolaná pocitem vděčnosti za ukončení moru, který na Moravě udeřil v letech 1714 až 1716. Vzhledem k tomu, že všichni umělci a řemeslničtí mistři, kteří na sloupu pracovali, byli olomouckými občany, byla stavba sloupu rovněž chápána jako výraz lokálního patriotismu. [Číst více…]