Město bylo založeno zřejmě ve druhé polovině 13. století králem Přemyslem Otakarem II. v místech staré rybářské osady Vodná. Již roku 1336 byla obci udělena městská práva. V době husitských válek byly Vodňany jednou z největších husitských opor. V 15. století přispělo k rozvoji města rýžování zlata a zakládání dalších rybníků. Třicetiletá válka Vodňany značně poškodila a rozvoj města se zastavil. Neutěšenou hospodářskou situaci města zhoršil rozsáhlý požár, který zde vypukl v roce 1722. K novému rozvoji města došlo až v 19. století. Počátkem 20. století (1920) zde byla založena odborná rybářská škola.
[Číst více…]
Volary
Jméno Volary se poprvé objevuje v roce 1359, kdy mezi prachatickými měšťany je uváděn Ondřej z Volar. Založení města souviselo s celkovou kolonizací Šumavy ve XIII. a XIV. století. Obyvatelé vzniklých sídel byli převážně Němci z Bavorska. Do husitských válek patřily Volary vyšehradské kapitule, od roku 1503 se majiteli města stali Rožmberkové, od roku 1600 císař Rudolf II a po roce 1719 Schwarzenberkové. Hlavním zdrojem příjmů, až do začátku 18. století, byl obchodní ruch na Zlaté stezce. Volary byly největší soumarské sídliště na české části prachatické větve Zlaté stezky a prožívaly velký rozmach. Sloužily jako místo odpočinku a přenocování soumarů, kteří na „nákladních“ koních dováželi po významné středověké dopravní cestě z Pasova do Prachatic sůl a jiné zboží. Trase stezky se přizpůsobil i ulicovitý tvar náměstí. Ve vrcholné době, v 16. století, tu bylo 13 hostinských, 4 kováři a sídlila tu řada soumarských rodin. Na přelomu 16. a 17. století využívali Volarští listiny Petra Voka, podle níž směli odebrat vozy s nákladem i koně kupcům, kteří se odchýlili z předepsaného směru stezky a vyhnuli se Volarům.
Holašovice
Oblast Holašovic je prokazatelně osídlená již od neolitu, ale historický vývoj současné obce začal ve středověku, v 1. pol. 13. st. Uspořádání návsi naznačuje, že vesnice byla založena na tzv. zelené louce v rámci kolonizačních snah v jihočeském pohraničí ve 13. a 14. století. Sídelní vývoj vykazuje neobyčejnou stabilitu – historický počet a situování usedlostí je prakticky beze změn zachován dodnes. K určitému rozšíření zástavby došlo až v průběhu 20. století, ale tyto objekty i zemědělský areál jsou situovány na severovýchodním a jižním okraji, mimo kompaktní středověké jádro. Rovněž rozsah parcel jednotlivých usedlostí, a v podstatě i jejich vnitřní dispozice, se od středověku nezměnily a jejich stavební vývoj se tak odehrál na tomto konstantně vymezeném prostoru.
Chlum u Třeboně
Chlum u Třeboně leží v Budějovickém kraji 15 km jihovýchodně od Třeboně a 25 km jižně od Jindřichova Hradce na úpatí pahorkatiny, která se zvedá z Třeboňské pánve k hraničním vrchům. Již více než 100 let je vyhledávaným letoviskem. Největším podnikem a zároveň největším zaměstnavatelem v Chlumu u Třeboně je sklárna s více než stoletou tradicí. V zemědělství dominuje chov ryb. Důležité je také lesnictví. Zbytek obyvatel je zaměstnán u menších firem, ve službách a obchodě.
Lázně Bechyně
Lázeňství v Bechyni má dlouhou tradici, která zde trvá již přes 300 let. Komplex lázní je umístěn na klidném okraji města. V lázních v Bechyni se především léčí revmatická artritis, Bechtěrevova choroba, koxartróza a ostatní artrózy, metabolická onemocnění s postižením kloubů, bolestivé syndromy šlach a svalů, předoperační a pooperační stavy, osteoporóza a další.
Černá v Pošumaví
Obec Černá v Pošumaví se nachází v okrese Český Krumlov, kraj Jihočeský, na levém břehu Lipenské přehrady zhruba 18 km jihozápadně od Českého Krumlova.První písemná zmínka o obci pochází z 2. března 1268, kdy bylo jméno obce Na Hirzowe (Na Hirzově, německy Hirschau) uvedeno na darovací listině krále Přemysla Otakara II. jeho purkrabímu Hirzovi.
Schwarzenberská hrobka
Hrobka se nachází nedaleko Třeboně, asi 1 km od třeboňského zámku v anglickém parku při jihovýchodní straně rybníka Svět. O stavbu se zasloužili především Jan Adolf II. Schwarzenberg se svou manželkou kněžnou Eleonorou. Od roku 1784 byli příslušníci schwarzenberského rodu pohřbíváni v nedalekém hřbitovním kostelíku sv.Jiljí. Ten však ve druhé polovině 19.století byl již zaplněn a nevyhovoval přísným hygienickým předpisům. [Číst více…]
Bechyňský most Duha
Bechyňský most Duha (Bechyňská duha), řídce též Duhový most, původně nazýván Jubilejní most, je unikátní železobetonový obloukový most přes řeku Lužnici na východním okraji Bechyně. Je sdruženým mostem pro silniční i železniční provoz, vede po něm silnice číslo a železniční elektrická dráha. Po dobu průjezdu vlaku je zastavena silniční doprava směrem od Týna nad Vltavou do Bechyně přejezdovým zabezpečovacím zařízením bez závory, jako by šlo o železniční přejezd, opačný směr silniční dopravy není průjezdem vlaku dotčen.
Roku 2014 byl most prohlášen národní kulturní památkou.
Stádlecký řetěžový most
Původně byl most postaven přes Vltavu v Podolsku na silnici z Tábora do Písku v letech 1847 – 1848 českobudějovickým stavitelem Josefem Lannou. Před stavbou Orlické přehrady na počátku šedesátých let byl most památkově rozebrán a přenesen k obci Stádlec, aby nedošlo k jeho potopení. Zde byl v květnu roku 1975 znovu vybudován na silnici přes řeku Lužnici.
Františkánský klášter v Bechyni
Jednu z nejvýznamnějších středověkých architektonických památek Bechyně najdeme nedaleko náměstí, na skále nad řekou Lužnicí. Původní stavba, patrně z konce 13. století, zanikla během husitského dobývání Bechyně roku 1422. Na konci 15. století byl klášter v duchu pozdní gotiky znovu vystavěn. Obsahujenejvětší soubor sklípkových kleneb u nás. Za husitských válek byl klášter zničen a k jeho obnovení došlo až v roce 1491. Budova je trojkřídlá, s ambitem okolo čtvercového dvora. Již v roce 1785 byl vybudován v klášteře vodovod a od roku 1791 sloužila dětem škola v klášterním dvoře.
- « Previous Page
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- …
- 7
- Další stránka »